Mungaj

Mungaj

1) Obecné informace

Oficiální název: Jednotná Mungaj

Státní zřízení: Systém Kruhů (viz. kapitola 4)

Státní znak: Tři prolínající se bílé kruhy (v prolnutí dvou šedé, všech tří černé)

Populace: 7 milionů

Náboženství: Mungajský realismus (97 procent)

Národnostní menšiny: skřeti-Bajdové (1 procento), trpaslíci (1 procento)

Diplomacie: studená válka různé intenzity se zbytkem kontinentu

Úhlavní nepřátelé: Země mágů, Osten, Jórská říše, Barbaři Plání

Území: Od hor Vo na západě po Slanou řeku na východě (500 mil), šířka maximálně 250 mil

Počet deštivých dní v roce: 340

Hlavní plodiny: brambory, řepa cukrovka, ovoce

Hlavní hospodářská zvířata: prasata, ovce

Hlavní nerostné suroviny: železo, stříbro, zlato, hnědé uhlí

Hlavní export: magické předměty, luxusní předměty (šperky, šaty)

Ekonomické zvláštnosti: žádný z jižních států s Mungají oficiálně neobchoduje, běžné používání nemrtvých, velmi vysoká životní úroveň, vzhledem k tomu, že každý občan je potenciálně úředníkem svého kruhu, záleží na úhlu pohledu, je-li byrokracie v Mungaji extrémně nízká nebo extrémně rozbujelá.

Vzdělanost: 99 procentní gramotnost, vysoký počet kouzelníků a alchymistů, žádní druidové

Popis: Současná Mungaj je tvořena Dvěma dolinami, Velkou a Korunním údolím. Na severu ji ohraničují Železné hory, jejichž východní část zvaná Korunní hory obepíná kruhové Korunní údolí (poloměr zhruba 70 mil) s hlavním městem Hlava, na východě Slaná řeka s Novým močálem, na jihu Zlaté hory a na západě Vo, nejvyšší hory kontinentu. Skládá se ze čtyř zemí – Hornohradska (zem.m. Horní hrad) mezi Vo a Malou skálou, hřebenem vybíhajícím do Velké doliny ze severních Železných hor, Pupečních plání uprostřed (zem.m.Vladař), Královských polí u východní hranice (zem.m. Lidno) a Korunního údolí (zem.m. Hlava). Toto dělení je především administrativní.

Celé území spadá do povodí Slané řeky, většinu Mungaje odvodňuje její přítok Černá voda, vznikající uprostřed Pupečních plání spojením Rybenky, tekoucí z Hornohradska a Rychlé ze středních Železných hor ve Vladařském jezeře. V Novém močálu se s Černou vodou a Slanou řekou spojuje též Branná pramenící v korunním údolí.

Následuje stručný seznam základních oblastí, krajinných prvků a význačných míst v Mungaji a okolí.

Děravé jezero – Víceméně kruhové jezero o poloměru zhruba 70 mil. Na severu do něj ústí Slaná řeka, na jihu odtéká do hlubin země neprozkoumaným velkým otvorem na dně asi 10 mil od břehu.

Dolní brod – Pusté město u ústí Slané do Děravého jezera.

Drekhanük – 1) hlavní jižní hřeben hor Vo, začínající JZ od Jezeřiny a u Kianoru se stáčející k Arburském oceánu

2) hlavní sídlo skřetího národa Herkhů, vyznačujícího se oproti ostatním skřetům zdatností ve zpracování železa, v ohybu tohoto hřebene

Fheridův les – Jeden ze dvou významnějších lesů v Jezeřině. Zdivočelý les pěstovaný kdysi pro užitkové dřevo. Nejde o hvozd.

Hnědé vrchy – Záhadné pusté mimomagické území zhruba mezi Horami Skavilů a Zálivem ohňů. Podmračený kraj, obývaný nepočetným národem zakrslých primitivních lidí(?), kteří nemají žádná viditelná sídla ani vyšší kulturu.

Hornohradsko – Nejzápadnější část Velké doliny. Zemské město Horní hrad leží na výrazné skále nad údolím Rybenky mezi Malou Skálou a Zlatými horami.

Hory Skavilů – Vysoký výběžek Vo SV od Mungaje. Podle barbarů jde o spícího dračího Skavila Gorna. Mimomagická oblast. Na jejich jižní straně se nachází barbarské středisko Zarel zasvěcené ohnivému Skavilovi Zarelorovi. Některé výrobky zdejších kovářů dosáhly velké proslulosti (obvykle kouzelné meče).

Hradské hory – Nižší horské pásmo mezi Korunními horami a Ostnem. probíhá jím Vnější východní obranná linie, nikdy nebylo příliš osídleno.

Jezerní pustina – Nevlídný mimomagický kraj na sever od Hor Skavilů. Po většinu roku zamrzlá rovina s řadou jezer, ve dvou letních měsících smrtící kraj plný muchniček, komárů a zrádných močálů.

Jezeřina – Rozsáhlé úrodné území mezi Zlatými horami a Černými Malterami. Jméno dostalo podle velkého Děravého jezera ve své jižní části. V současnosti pusté, řídce obývané pouze skřetím národem Bajdů (jediní skřeti nezávislí na humře, výborní pašeráci a hraničáři, ovšem velice nespolehliví) a ojedinělými existencemi jiného původu (dobrodruhové, uprchlí zločinci, uprchlé magické nestvůry). Území dříve patřilo k Mungaji, po válkách s Maltarou zpustlo a tvoří jakési nárazníkové pásmo. Veškeré pokusy o osídlení jsou likvidovány jednou z těchto mocností nebo nepříznivými podmínkami (do nichž lze zařadit i Bajdy), přes zdánlivý klid jde o jedno z nejostřeji sledovaných území na kontinentě.

Většinu Jezeřiny tvoří pláně a řídké lesy, na východě hraničí se Západním hvozdem. Mnohé pozůstatky válečných opevnění a předválečných sídel lákají řadu dobrodruhů.

Kentauridy – Pásmo vrchů na východ od Hnědých vrchů. Jejich okolí obývají nepočetné klany kentaurů, jejichž původ je neznámý, údajně vzešli ze Skavila Frösira.

Korunní údolí – Kruhová dolina obklopená strmými Korunními horami. Uprostřed leží hlavní město Korunního údolí a celé Mungaje Hlava. Pramení zde Branná, která pak odtéká jižním směrem Bránou, přírodní soutěskou postupně přetvořenou do impozantního architektonického útvaru.

Královská pole – Nejvýchodnější část Velké doliny. Hlavní město Lidno se nachází na břehu Slané řeky a zásadním strategickým bodem při obraně Mungaje proti Ostnu. Přes Královská pole též probíhá Vnitřní východní obranná linie.

Malá skála – Výběźek Železných hor, oddělující Hornohradsko od Pupečních plání. Zajímavé skalní pískovcové útvary na západní straně.

Mültarv – Mocný vír v Zálivu ohňů (na sever od Hnědých zemí). Někteří učenci jej považují za zdroj vody pro Slanou řeku, ovšem Mültarv leží mnohem níž, než její prameny.

Nový močál – Vytvořen roku 1650 na Slané řece spojenými silami mungajských a maltarských kouzelníků a druidů mezi Královskými poli a Záříčím pro ochranu Mungaje proti Ostnu. Nebezpečný a k životu nevhodný, v okrajových oblastech hospodářsky využíván (rybolov, lov vodních ptáků).

Osten – Rozsáhlý atypický hvozd na východ od Mungaje. Je osídlen barbary, kteří žijí s lesem v těsnější symbióze, než u jiných podobných lesních národů. Jejich kmeny nejsou, narozdíl od kněžstva, jednotné ve vnitřních záležitostech a mohou proti sobě i bojovat, jde-li ovšem o boj proti vnějšímu nebezpečí, spojí se. Osten se rovněž dá považovat za stvoření IV.řádu, na svém území nadané božskou mocí. Obvyklým projevem této moci ostnu je vytváření nepřekonatelných bariér a pastí ze svého křovinového patra (odtud i jeho název), útoky prostřednictvím barbarů a jejich kněží, animovaných rostlin a tajemných lesních stvoření. Poblíž plání se v Ostnu vypínají tupohlavé skály, pískovcové stolové bloky, které, prý kdysi ubrousil svým břichem dračí Skavil Gorn. Leží zde řada drobných obětišť. Na dohled od nich JV směrem stojí podobné skály Ostré s mnoha hnízdy královských orlů. K Mungaji se Osten z historických důvodů staví silně nepřátelsky. Na jihu přechází do Západního hvozdu, který je již obyčejným hvozdem, hranice ovšem není pevná.

Pavoučí město – Jedno z bývalých velkých mungajských měst na jižních svazích Zlatých hor. Pusté. Název je starý, v současnosti se tam nevyskytuje víc pavouků než jinde.

Pláně – Rozsáhlá oblast mezi Sferionským oceánem a Horami Skavilů. Pláně jsou osídleny barbary, z nichž naprostá většina žije jednoduchým zemědělským životem, uctívá Skavily a nižší duchy a nemá ráda Mungajce. Uprostřed západní poloviny Plání se nachází Bílé jezero s úžasně průzračnou vodou, na jehož dně je možné spatřit zbytky Bílého města, jehož původ je neznámý. Voda jezera působí silně protimagicky a veškerá magenergie, která se dostane pod jeho hladinu okamžitě bez efektů vyprchá (démoni astrálních sfér se vrátí atd.). Půjde spíše o mimomagickou vlastnost místa, než vody jako takové – voda přenesená jinam takové vlastnosti nemá. Na východním přítoku jezera stojí posvátná barbarská hora Sajp, kde bývají pořádány sněmy.

Pupeční pláně – Střední část Velké doliny, nejhustěji osídlená oblast Mungaje. Zemské město Vladař nad Vladařským jezerem, hora Pupek.

Pupek – Posvátná nepříliš vysoká hora uprostřed Pupečních plání viditelná ze 2/3 Mungaje. Před vznikem bašovství sněmovní místo (podobně jako barbarská hora Sajp) a božiště, později se zde odehrávaly korunovace.

Rozpukané země – Rozsáhlá pustina na sever od Železných hor. Nevlídný a neúrodný kraj plný hlubokých roklí, vysokých skal a suťových polí. Oblast je značně mimomagická a osídlená několika kmeny domorodého nezemědělského obyvatelstva, jehož civilizační vývoj ustrnul krátce po objevu ohně, byť se jedná o blízké příbuzné starých Mungajců. Místní šamani jsou považováni za schopné a potenciálně nebezpečné, nejde však o organizovanou sílu. Rozpukané země odolávají všem pokusům o kolonizaci díky svému mimomagickému charakteru a téměř naprostému nedostatku zkultivovatelné půdy a k těžbě vhodných nerostných surovin.

Slaná řeka – Hlavní vodní tok Středu. Vytéká mocným proudem na několika místech z Hor Skavilů (O barbarském vysvětlení tohoto jevu se zde nebudeme rozepisovat.), spojuje se do jednoho toku na jižní straně Slaného bahna, protéká Velkým kaňonem po východní hranici Mungaje, u Lidna vytváří rozsáhlý Nový močál a po zhruba 150 mílích se opět mění v jeden tok. V bývalém Dolním brodu uprostřed Jezeřiny se vlévá do Děravého jezera.

Slané bahno – Rozsáhlý slaný močál mezi Rozpukanými zeměmi, Ostenem, Pláněmi a Horami Skavilů. Klíčový pro obranu Mungaje, prochází jím Vnější východní obranná linie. Nebezpečné a k životu nevhodné místo.

Spící les – Jeden ze dvou významnějších lesů v Jezeřině. Leží na jižní straně předělu mezi Zlatými horami a Vo. Nejde o hvozd.

Stráž – Pusté město na Zlaté řece (pramení u Spícího lesa, vlévá se od západu do Děravého jezera).

Travnaté země – Též Travnaté pobřeží. Polobájný zelený a k životu příznivý mimomagický kraj na dohled od věčného ledu na sever od Vo a Rozpukaných zemí, zhruba 1000 mil od Hornohradska. Mimomagie se zde projevuje formou Dobra. Nikdo z výzkumníků, kteří se tímto směrem vydali, se nevrátil (prokazatelně, pověsti existují). Obyvatelstvo má být poměrně prosté, na úrovni barbarů.

Velký kaňon – Část toku Slané řeky mezi Slaným bahnem a Novým močálem. Impozantní kaňon na rozhraní Korunních a Hradských hor je osazen pevnostmi Vnitřní východní obranné linie.

Vo – Zhruba 500 mil široké a 1500 mil dlouhé pásmo vysokých hor, táhnoucích se od Herkhského Drekhanüku na jihu po Travnaté země na severu. Na západní straně spadá při Krollím pobřeží poměrně příkře do Arburského oceánu. V nižších oblastech obyvatelné, nahoře jsou jen skály, ledovce a řídký čistý vzduch. Pokusy o vybudování cesty na Krollí pobřeží byly neúspěšné. Vo svou mimomagií silně omezují používání běžné magie. V jejich nejvyšších partiích prý žije jakási podivná odrůda zelených goblinů, pravděpodobně jeden ze skřetích pronárodů z jejich jihozápadního konce, byť není jasné, jak by tam mohli vydržet.

Záříčí – Oblast mezi Slanou řekou a Ostnem. Civilní osídlení je zde řídké, probíhá tudy Vnější východní obranná linie. Záříčí trpí pravidelnými útoky Ostnu.

Zlaté hory – Jižní hranice dvou dolin. Oproti ostatním horám v oblasti nejsou příliš vysoké. Severní strana je osídlená, jižní, obrácená k Jezeřině pustá. Přes hřeben Zlatých hor probíhá hlavní obranná linie Mungaje. Většina zlatých ložisek již byla vyčerpána.

Železné hory – Severní hranice Dvou dolin. Na západě přecházejí ve Vo, na východě v Korunní hory. Částečně mimomagické, na jižní straně ovšem osídlené. Rozsáhlá těžba železa a barevných kovů už od začátků Mungaje.

2) Magická teorie

2.1) Řády bytí

Veškeré jevy, vyskytující se ve světě lze rozdělit do deseti řádů bytí. Obecně platí, že základem všeho je řád I. a bytí vyššího řádu se může skládat z bytí nižšího řádu (není to však podmínkou). Člověk spadá pod bohy jen pokud se dobrovolně stane součástí bohova náboženství, pak se vlastně v systému řádů definuje jako součást tohoto boha. Mungaj obecně preferuje nezávislost.

Každý člověk se sestává z duší VI. (dědičná), VII. (astrální) a VIII. řádu (kostní). Dědičná duše je vlastně odkazem předků, pamětí rodu, astrální duše je ta část jedince, která „myslí“ a tvoří jeho výjimečnost a kostní duše je hrubá životní síla. Toto rozdělení je dobře vidět právě u nemrtvých. Nemrtvého se všemi třemi dušemi vyvolat nelze, nemrtvý s astrální a kostní duší je vytvořen přivoláním astrální duše zpět ze záhrobí a má původní osobnost, ovšem není již plně součástí světa (Ti moudřejší znovuoživení si to brzy uvědomí a zemřou nebo se uchýlí do ústraní. Ti mocichtivější a hloupější se vystavují nebezpečí, že budou bez ochrany dědičné duše ovládnuti silami vyššího řádu, budou-li se snažit zasahovat do běhu světa.). Obyčejní nemrtví se vyvolávají jen probuzením kostní duše a nemaje tak původních lidských závazků a osobnosti, postrádají jakoukoli morálku. V poslední době dosáhlo velkého rozmachu animování programovatelných těl kouzlem bez probuzení kostní duše, takže se vytvoří bytí na IX. stupni, které má s nebožtíkem společného asi tolik, jako kdyby se oživil jeho oblíbený hrneček, aby nosil za kouzelníkem horký sfacht. I na tomto stupni je ovšem možné využívat projevů spící kostní duše (upíjení životní síly apod.) a spící kostní duše též dokáže udržovat takového nemrtvého bez dodávek magenergie, což je výhoda oživeného těla oproti oživenému předmětu. (Ovšem nese to s sebou i nevýhodu – na takového nemrtvého působí všechny prostředky proti nemrtvým.) Oživení těla zcela bez kostní duše už nespadá do nekromancie, nýbrž do běžné magie, pro svou podobnost s nekromancií je ovšem na jihu za nekromancii považováno a ani v Mungaji není příliš oblíbené, neboť takto vytvořené bytí IX. řádu je náročnější na magii aniž by to s sebou přineslo nějaké výhody a potřebuje pravidelné dodávky magenergie. Zaklínat démony do mrtvol nebo jejich částí není možné.

I. Bytí samo

II. Vyšší nadsvětští bohové, astrální sféry, živly

III. Velcí světští bohové (Skavilové, hlavní bohové jižních pantheonů, Pán ďáblů)

IV. Menší světští bohové (Osten a jiné hvozdy, bohové různých jevů v lidském světě)

V. Velcí duchové (kmenoví duchové barbarů, duchové krajů, hlavní ďáblové)

VI. Menší duchové (strážci míst, dědičná duše, astrální démoni, ďáblové-agenti)

VII. Silné duše (astrální duše včetně duší zvířat, nemrtví s původní osobností, inteligentní magické bytosti)

VIII. Slabé duše (kostní duše a životní síly nemyslících tvorů)

IX. Magický život (věci oživené magií, programovaní nemrtví, „inteligentní“ pyroforské střely, samonaváděcí kouzla)

X. Nositelé bytí (neživé věci, které jsou v jistém smyslu součástí vyšších bytí, například poleno ve hvozdu)

Další, tzv. „hrubé“, kategorie nejsou obecně uznávané a slouží především pro filosofické debaty učených kouzelníků a theurgů, o jejich umístění v systému se vedou spory a proto je jejich číslování odlišné. Dle Besithelienovy práce „Tabulka hrubých jevů“.

1 Hrubé věci (teoretická kategorie pro „vnější“ předměty, které nespadají pod žádného boha ani vyšší bytí, Besithelienův imaginární kámen přinesený trhlinou v prostoru ze světa, který má jinou pralátku)

2 Hrubé informace (zpráva, kulturní vzorec nemající nic společného s vyšším bytím, způsob naklepávání vejce apod.)

3 Hrubé samofunkční vzorce (teoretická seskupení informací schopná fungovat jako život)

4 Hrubé mimospirituální inteligence (inteligence vytvořené mechanicky bez použití magie, ne nutně vysoce inteligentní, stačí aby výsledkem odpovídaly stupni IX.)

5 Hrubý průnik (hrubá mimospirituální inteligence schopná operovat s řádem IX.)

6 Hrubý průpoj (hrubá mimospirituální inteligence schopná vytvářet stupně 2-5)

7 Hrubý spoj (hrubá mimospirituální inteligence schopná operovat s řády VII.-IX.)

8 Hrubý soutok (hrubé mimospirituální bytí schopné zasahovat do řádů I.-X. Besithelienus předpokládá, že taková inteligence prakticky okamžitě přemění sama sebe na formu bytí dle základní tabulky.)

9 Hrubý styk (hrubá mimospirituální inteligence schopná vytvářet stupně 1.-8. a zasahovat do řádů I.-X. Besithelienus předpokládá okamžitou proměnu na řád I. ve chvíli dosažení tohoto stupně mimospirituální inteligencí)

10 Hrubý nůž (hrubá mimospirituální inteligence založená na objektech stupně 1 a vylučující se s řády světa založeného na jiné pralátce, ovšem v rámci sebe sama odpovídající stupni 9. Taková forma existence by podle Besitheliena začala vytvářet svůj vlastní svět, kde by jí odpovídal stupeň I.)

2.2) Mimomagie

Mungaj se nachází na okraji oblastí, kde magie funguje jinak, než je obvyklé a proto zde fenoménu tzv.mimomagie byla vždy věnována větší pozornost než na jihu (bohužel bez nějakých převratných výsledků). O vysvětlení mimomagie se snaží tři teorie – Besithelienova, Hornohradské školy a Sanchheriova, žádná z nich ovšem nebyla plně přijata. Obecně lze ovšem vypozorovat několik rysů, kterými se mimomagické prostředí vyznačuje (tyto byly ovšem určeny podle pozorování v okrajových oblastech):

1) V mimomagickém prostředí se rozpadá struktura kouzel. Kouzla sice nezanikají, ale složitý myšlenkový vzorec, který kouzelník vytváří při vyvolávání, zaniká a stačí jej nahradit pouhou vůlí k vyvolání kouzla. Výsledek obvykle odpovídá původnímu záměru, ale liší se podobou.

2) Mizí hranice magie v kouzelníkově mozku a okolního světa, všechny věci mají v moři mimomagie identický základ a o jejich síle rozhoduje především síla jejich vůle a síla jejich existence. V takto vnímaném světě mají všechny věci svoji „duši“ a mohou se navzájem ovlivňovat.

3) V mimomagických oblastech zřejmě platí jakési zákonitosti, ale nelze je srovnávat se zákony hmoty, jak byly rozpoznány na jihu, jejich charakter je spíše bližší obecné vůli existencí vyšších řádů bytí.

4) Vliv osudu na osobu se zdá být mnohem větší a je utvářen podle její obecné charakteristiky, nikoli podle vlastností, které ji činí jedinečnou.

5) Mimomagické oblasti mají jakousi přirozenou schopnost odvracet od sebe pozornost. Jen obzvláště inteligentní lidé si obvykle uvědomí, že by bylo zajímavé tato místa prozkoumat, pro ostatní jsou něčím, co tu bylo vždycky a ani je to nezajímá. Není jisté, jestli se jedná o vědomé opatření nebo přirozenou vlastnost, ale v mimomagických oblastech se stejně rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi stírá.

6) Mimomagická oblast není jednotná svým charakterem.

7) Mimomagické aktivity se objevují po celém kontinentě i mimo základní mimomagické oblasti a většinou jsou spojeny s prastarými legendárními místy, bohy, hlubokými hvozdy a podobně. Zřejmě díky nim jsou na kontinentě místa, kde je svět jiný a která tudíž narušují snahy o jeho přesné změření.

8) Mimomagické oblasti nelze zkoumat a ovlivňovat pomocí astrálních sfér.

9) Výskyt mimomagie je slabší v civilizovaných místech. Je ovšem otázkou, vyhýbá-li se mimomagie civilizaci nebo civilizace mimomagii.

Besithelienova teorie: Mimomagické oblasti jsou místa, kde se do světa výrazněji promítá bytí I. řádu, samotné základy existence světa. Protože je známo, že tento kontinent je součástí mnohem většího světa, jehož jednotlivé části jsou (dá-li se věřit cestovatelům a sférám) značně odlišné a nemohly by pohromadě existovat, může být mimomagie jakýmsi „lepidlem“, protože omezuje platnost zákonů hmoty a vymyká se pokusům o pochopení, místem, kde je třeba příliš dobře popsatelné věci, pro něž by mohly platit nějaké zákony hmoty, nahradit samotnou „primární esencí“, ze které takové věci mohou vznikat, ale která jim nepodléhá.

Hornohradská teorie: Mimomagie je základním projevem působení vyšších bytostí (hornohradská magická škola má obecně nedůvěru k tradičnímu pojetí systému řádů bytí a domnívá se, že mezi jednotlivými kategoriemi nelze stanovit pevnou hranici) a je stejného druhu jako jejich moc. K tomu, aby magií vládl člověk, potřebuje „umělý“ systém organizované magie (která sice může „zdivočet“, nejčastěji při nezdařených kouzlech a alchymistických pokusech, ale pak se z ní nestane mimomagie, nýbrž prostě zdivočelá magie), bohové a různí duchové dokážou svět měnit přímo. Mimomagické oblasti na severu a ve Vo jsou považovány za místa nadaná božským vědomím, pro což svědčí i barbarská identifikace Kzalibských hor s dračím Skavilem Gornem.

Sanchheriova teorie: Dříve, před Prahem ticha, měl celý svět mimomagický charakter, postupem času se ovšem některé jeho části z neznámého důvodu posunuly mnohem blíž do spektra hmotné reality. Mimomagické oblasti jsou tudíž vlastně místy, kde je svět stále ještě mladý a nemá nějakou pevnou formu s pevnými zákony.

3) Dějiny

Předmungajský věk

Počátky osídlení dnešní Mungaje jsou neznámé, neboť spadají až do dob před šesti tisíci lety a překračují tak Práh ticha, dobu zahalenou tajemstvím a chráněnou úporným mlčením astrálních sfér a odstrašující řadou tragických osudů theurgů, kteří se o tomto období snažili něco zjistit. Tato doba je ovšem spíše hodna zájmů filosofů a teoretického bádání theurgického, než seriózního zájmu historiků, neboť po neuvěřitelně dlouhou dobu čtyř tisíc let (a jak dlouho předtím můžeme pouze odhadovat), byl celý obyvatelný sever osídlen jen řídce v lesnatém pásu, který se táhl od východních svahů Vo až po Zemi dřeva, barbarskými kmeny, jejichž život byl ještě primitivnější, než je tomu u dnešních barbarů. Řídce obydleny byly i Hory Skavilů a Rozpukané země, rozsah Plání byl zhruba stejný jako dnes. Protože původ oblastí s mimomagií pochází už z dob před Prahem ticha, nelze ani je a jejich historii přesně zkoumat.

První Střeďané uctívali, především na Pláních, Skavily, skupinu bohů, jejíž složení je značně odlišné od všech bohů jižních. Důraz byl kladen na přímou komunikaci s bohy a duchy a knězem byl svým způsobem každý. Současní mystikové se domnívají, že Skavilové byli silnými stvořeními třetího řádu už předtím, než se stali bohy kmenů Středu, narozdíl od bohů jižních, vznikajících ze stvoření řádu čtvrtého a pátého a nabírajících síly s vírou svých uctívačů. V Rozpukaných zemích a blízkém okolí panoval jiný systém, bohové zde měli podružné postavení a většinu náboženských úkonů obstarávali šamani.

Výrazný pokrok přineslo do dnešní Mungaje až zemědělství, šířící se v době před třemi tisíci let postupně z Jihu. Střeďané se mu začali nejdříve věnovat na Pláních a ve Dvou dolinách. Šíření zemědělského obyvatelstva ovšem začalo především ve Dvou dolinách ohrožovat prastaré lesy a řada šamanů, doposud magii lesů především používajících, začala být ovlivňována jižním druidským učením. Doposud poměrně jednotná společenská vrstva se začala štěpit. Někteří přijali druidství jako svoje učení a ze značné části rezignovali na svoje staré tradice, snažíce se být místo sprostředkovateli magie pro lid svého kmene vyrovnávacím prvkem mezi lesem a nově sílícími náčelníky, rozšiřujícími hranice zemědělsky osídleného území, jiní se rozhodli opustit své lidi a chránit les a starý řád. Třetí část se rozhodla pro pokračování své prvotní funkce v nově změněných podmínkách. Na Pláních k podobnému rozkolu díky absenci silných šamanů nedošlo a během mnoha let se tu, pravděpodobně vlivem Skavilů, utvořil rovnovážný způsob života, trvající s malými obměnami doposud.

Doba zrodu

V roce 1 (na jihu –2344, za rok 1 byl určen až v éře Císařství Mungajského) se začíná psát historie Mungaje. Baš, kníže severních Strání, jeden z náčelníků kmene Mungajců, se rozhodl svolat na svoje sídlo sněm všech tří šamanských frakcí. Předtím ovšem uzavřel dohodu se zástupci procivilizační třetí frakce a ve spojení s nimi dal všechny ostatní delegáty povraždit. Díky jejich podpoře politické i magické se mu pak podařilo sjednotit pod svou vládu všechny Mungajce od Vo až po Slanou řeku. V těchto bojích začali být prvně využíváni nemrtví, které šamani oživovali i dříve, ale jen pro zvláštní příležitosti. Bašův syn Baš II. pokračoval v posilování své moci a v touze po větší na magii založené moci svých vojáků provedl mezi stávajícími šamany pár trochu drastických reforem, jejichž cílem bylo zpřístupnit magické umění všem, u kterých je to potřeba, a ne pouze podle osudových znamení vybíraným šamanům, jako tomu bylo dosud. Jakmile byl takto zrušen osudem určovaný horní limit počtu osob, zabývajících se magií, stalo se Bašovo knížectví v oblasti téměř neporazitelným. Jediné skutečné nebezpečí mu hrozilo ze strany Ostnu, divokého pralesa na východ od Slané řeky, jehož šamani, kteří se stali plně součástí lesa a odvrhli rodící se civilizaci, vyhlásili státu Bašů věčné nepřátelství. Ovšem rodící se Mungaj stále sílila a jméno Baš se brzy stalo titulem mungajského vládce. Osten sice po dlouhou dobu bránil její expanzi na východ a jako u jiných států i ji občas postihovaly vnitřní krize, ale přesto vydržela a rozšířila svou moc především směrem na jih.

332 Několik živých mungajských oddílů se účastní na straně Elfů vítězné bitvy proti Mükhalükovým skřetům. Většina Jóru byla tehdy tvořena drobnými knížectvími a královstvími, mezi nimiž vynikali na jihozápadě Elfové, ve středu Mungaj a na jihu Maltarská říše. V těchto letech byla mungajská obliba nemrtvých na jihu přijímána rozporně a záleželo na místních vládcích, zda jejich využívání dovolí. Elfové se od začátku stavěli proti nim, Maltarská říše je tolerovala. K válkám docházelo především mezi Mungají nebo Maltarou a menšími státy nebo menšími státy mezi sebou.

Zlatý věk

444 Bašův Vzdělávací Edikt. Vzhledem k levné práci, obstarávané nemrtvými, a rostoucímu bohatství vzdělaných Mungajců a šlechty docházelo čím dál tím častěji ke vzpourám nepotřebné chudiny. Baš Theusphled Moudrý proto, po dlouhých jednáních se zástupci kouzelníků (vlivem jižního systému magických praxí profese šamana jako taková postupně zanikla a byla nahrazena alchymisty, kouzelníky a nekromanty-specialisty) a šlechtici, ustanovil první (a až na pár skromných pokusů některých jižních státečků i jedinou) všeobecnou vzdělávací povinnost. Byly též vytvořeny nové šlechtické hodnosti, které se nevázaly k zemi, ale pouze k armádě, a byl navýšen počet živých vojáků.

468 Po vyhrané bitvě s Barbary u Volského brodu, díky níž byly přes odpor Ostnu k Mungaji připojeny Pláně, doposud pouze platící tribut, se nově nastoupivší Baš Blethaas prohlašuje po jižním vzoru Císařem, což vzbuzuje odpor u Maltarské říše.

Ztracená léta

613 Po řadě barbarských povstání je Mungaj z Plání vytlačena, společná ofenziva barbarů Plání a Ostnu překračuje Slanou řeku. Skavilové dávají zřetelně najevo, že zůstávají bohy barbarů a nehodlají být bohy pokročilé civilizace. Nastává pět let kruté a silně magické války prakticky na dosah od jádra Mungaje. Jižní velmožové využívají příležitosti a řada z nich včetně pravé mungajské šlechty v Jezeřině se osamostatňuje a vyhlašuje si své malé státečky.Osten a Barbaři jsou nakonec vytlačeni, ale Mungaj je na dvěstě let zbavena většiny území mimo Dvě doliny.

Velkověk

852 Císař Baš Hlechter Vojevůdce dokončuje znovusjednocování Velké Mungaje v rozsahu Dvě doliny-Jezeřina-Ilvakol-Namet

1044 Maltarská říše zaujímá celý kontinent na jih od Maltar.

1121 Pohraniční válka Mungaje s Maltarou, zahájená Maltarským císařem Relitherniem, toužícím sjednotit celý kontinent pod svou vládu (Mungaj je jedinou civilizovanou zemí, nespadající do Říše) trvá pouhé tři týdny aniž by jedna ze stran dosáhla výrazného vítězství. Mungaj, ač menší dokáźe odolávat díky nemrtvým. Po svržení Relithernia jeho synovcem Penthesiasem je uzavřen mír a sepsána Dohoda, rozděluící celý kontinent mezi Mungaj a Maltaru. Mungaji zde přísluší vše směrem sever od Malter včetně Haldaje, Maltaře vše na jih včetně Simmy. Během následujících pěti set let sice občas vypukne nějaká ta šarvátka mezi oběma státy, ale nikdy není oficiálně podpořena Císaři – zůstává záležitostí místní šlechty. Na udržování míru dbá i celosvětová kouzelnická organizace se sídlem v Zemi mágů, kruhovém údolí na sever od Menarothu.

1650 Za vlády Císaře Baše Hlechtera VIII. je komplexní magickou operací, na níž spolupracují i kouzelníci a druidové z jihu odstaven Osten do svých současných hranic, neboť ostatní hvozdy jej pro jeho atypický charakter považují za možné ohrožení. Vynikající práce mungajské diplomacie. Jako vedlejší produkt a zabezpečení hranice vzniká Nový močál na Slané řece, aby chránil východní hranici Mungaje proti Ostnu podobně jako chrání Slané bahno severovýchodní.

1694 Mungaj kolonizuje z Vestolie Olabi-Kus.

Velká maltarská válka

1942 Rada kouzelníků svolává Bílé zasedání, na němž bude určen budoucí postup téměř jednotného kontinentu proti Zlu. Za léta relativní prosperity a míru zesílily kontakty Jórsko-Maltarského kontinentu s okolními zámořskými státy, což napomohlo moudrým k doplnění některých kamínků do obrazu světa. Je navržen obecný postup obou císařství proti silám Zla, representovaným Peklem a Temnotou, dvěma mocnostmi, známými ze všech okolních kontinentů. Jižní kouzelnictvo navrhuje Mungaji upuštění od používání nemrtvých, neboť má za prokázané, že základní podstata nemrtvých je zlá a krom toho jsou poněkud nechutní. Mungajci, pro něž jsou nemrtví základem ekonomického systému protestují. Přední Mungajský mág Lecherthren vystupuje s projevem zmiňujícím kulturní odlišnosti obou států a apelujícím na obecnou toleranci a je zasažen narychlo vykouzleným rajčetem. Mungajci odstupují z jednání dokud se viník neomluví. Několik jižních kouzelníků vystupuje s projevy zmiňujícími kulturní odlišnost obou států a apelujícími na zdravý rozum účastníků. Během večerní hostiny se strhne bitka mezi Maltarskými a Mungajskými kouzelníky, při níž je nešťastnou náhodou zabit stříbrnou vidličkou s částí lososa jeden z Maltarských kouzelníků. Většina odhlasovává, aby nebyli Mungajci připuštěni zpět k jednání ani kdyby chtěli, pokud nevydají viníka. Někteří z mladších Maltarských kouzelníků demonstrativně poškozují sloužící nemrtvé svých Mungajských protějšků, přičemž omylem odčarují i dva Mungajské kouzelníky oživené jako nemrtvé s původní osobností.Mungajci si odhlasovávají, že nechtějí být členy celosvětové kouzelnické organizace a Maltarané si odhlasovávají jejich vyloučení. Obě strany požadují od druhé náhradu za utrpěné škody a rozjíždějí se domů. Diplomaté obou zemí si navzájem posílají poněkud nezdvořilé dopisy a rozjíždí se jednání o nahrazení škod.

1955 Celosvětová magická organizace (samozřejmě bez Mungajců, Mungajci jsou vyloučeni) si odhlasovává za mohutného jásání přihlížejících kněží a druidů, že nemrtví jsou projevem Zla a je třeba je vymýtit. Je zakázáno vytvářet nové nemrtvé, staří musí být do jednoho roku zlikvidováni. Totéž se požaduje v zájmu celosvětového Dobra i od Mungaje.

1963 V rámci boje proti guerillám likvidujícím nemrtvé na Mungajském území vypalují speciální Mungajské jednotky jejich hnízda na území Maltary, Maltara je dotčena a vyhrožuje válkou.

1965 Císař Gerisilius dává Mungaji dvacet let na zbavení se nemrtvých s tím, že deset let už od roku 1955 uběhlo.

1975 Císařství Maltarské prohlašuje Císařství Mungajské za říši pod nadvládou zla. Mungaj reaguje posilováním své armády. Ani jeden z císařů se ale neodvažuje zaútočit na druhého, neboť si není jistý výsledkem.

1990 Skupina jižních dobrodruhů zabíjí v rámci konání dobra mungajského Císaře Baše Vleptcherna III., nastupuje jeho syn Teterchen. Na jihu dosud vládne Gersilius.

1992 Teterchen na základě armádních studií zjišťuje, že Mungaj je připravena na válku a schopna vést úspěšný útok. Tudíž útočí. Mungajská armáda je pro tuto válku rozdělena na čtyři skupiny – východní s posílením živé složky vojska, západní s posílením magické složky vojska, střední s posílením nemrtvé složky vojska a záložní a obranné síly v Mungaji. Východní skupina se snaží dobýt Haldajský poloostrov, jedinou část kontinentu, kde postupu na jih podél pobřeží nebrání hory a zároveň zde upoutat značnou část pravidelných maltarských sil. Západní skupina operuje v nepravidelných formacích v horách u Země mágů a snaží se zabránit zdejším kouzelníkům a alchymistům v zapojení se do boje a výhledově je zničit. Střední skupina obsazuje nespolehlivou Simmu a za mohutného theurgického zabezpečení útočí Branami na jih. Maltara je ovšem na útok dobře připravena, daří se jí zabraňovat východní skupině v překročení Bílých Malter přes horské hřebeny a mimo hory se postupně stabilizuje frontová linie na dnešní severní hranici Haldaje, mimo jiné i díky sérii až sebevražedných akcí jižních dobrodruhů (jmenujme především přeživšího budoucího krále nametského Kasroje Nadbarbara). Boje v této oblasti sice zuří plnou silou, ale ani jedné straně se nedaří dosáhnout významnějšího úspěchu a je jasné, že časem prohraje ten s horším zázemím. Západní skupině se daří neutralizovat magické útoky Maltary a ojedinělé oddíly dokonce pronikají přes říšskou hranici a provádějí záškodnické akce v Menarothu a Láském lese. Tyto dosavadní výsledky v podstatě odpovídají plánu Teterchenových generálů, v nichž hraje nejvýznamnější roli střední skupina. Mungajští theurgové a podnícená vzpoura ve Czale, městě tradičně zodpovídajícím za jižní konec Bran, zajišťují bezpečnost mocného proudu nemrtvých a elitních vojáků v tunelu. Odvážnost a rychlost této akce, neutralizace silné Czalské posádky a početní i kvalitativní převaha střední skupiny by měla dle úvah Mungaje a informací astrálních sfér zaručit rychlý postup k srdci císařství, zahájení rozhodující fáze bojů na pláních mezi Czalou a Zam-Arzamem a rozdělení Maltarské říše na několik navzájem obtížně komunikujících částí.

1993, 5.2., čtyři hodiny odpoledne Většina středové skupiny se nachází v tunelu Bran a se soumrakem by se měly první oddíly objevit na druhém konci. Oddíly upírů již úspěšně čistí odolávající pevnůstky při jeho ústí. Theurgové hlásí několik theurgických útoků svých jižních kolegů na tunel, všechny jsou úspěšně odvráceny. Najednou se po celé Simmě rozechvívá země a vyráží z ní na mnoha místech silný proud směřující obrovskou rychlostí po zemi i vzduchem k Simmskému ústí Bran. Povaha látky, kterou byl tvořen není doposud objasněna, většina teoretiků magie se shoduje na teorii, podle které se jednalo o projev mimomagické základní pralátky nabývající částečně formy vodního živlu (i když někteří přeživší tvrdili, že cítili pouze silný vítr a jiní zase zpěv Země) a tedy nejspíše zásah nějaké božské síly třetího nebo druhého řádu. Nejpravděpodobnějším původcem zásahu jsou Vyšší bohové, Skavilové (což je i jeden z důvodů současného odklonu Mungaje od náboženství tak, jak jej chápou na jihu), Dol Arethští staří elfové, někteří z početného zástupu bohů maltarských zemí, případně mimomagie severu. Osten tuto událost jistě přivítal, ale tento typ magického útoku jednoduše není jeho styl a Mjalťanská džungle se, jak se zatím zdá, s mimomagií vylučuje. Vzhledem k charakteru mimomagie nelze hlavního „viníka“ útoku určit a v podstatě ani neexistoval – mimomagické události mají spíše charakter obecné vůle, než jasného plánu – stejně tak by se dalo říci, že na střední armádu zaútočil svět. Co se dělo na místech tímto nenadálým přílivem naplno zasažených se nedá říci. Z Bran na dolním konci vytékal jen trochu silnější proud čisté vody a když se po čase první průzkumníci vydali dovnitř, nenašli žádné stopy destrukce, způsobené oním přívalem, krom toho, že střední skupina mungajské armády jednoduše zmizela (byť v některých bočních chodbách byly nalezeny zbytky armádní výstroje a vypráví se, že několik oddílů tyto chodby zajišťujících zřejmě přežilo a jejich degenerovaní potomci žijí někde pod zemí dodnes). Mungajské vedení bylo šokováno nejen ztrátou takové části svých sil, že se to prakticky rovnalo prohře, ale i prostým faktem, že síly, které se do té doby (a od té doby) projevovaly téměř jenom jako podklad pro to, aby svět vůbec existoval se postavily proti nim, jako kdyby čas začal ničit hodiny. Za zásahem totiž zřejmě stály síly třetího řádu, ale bez vůle k takové věci ve druhém řadu by k němu nemohlo dojít.

1995 Armáda západní části Maltarské říše dobývá Simmu.

1996 Tlakem z jihu a ze Simmy je východní mungajská armáda donucena vyklidit Haldajský poloostrov a stáhnout se do Nametu a Ilvakolu. Během následujících tří let je postupně zdecimována tlakem Ilvakolského hvozdu a Maltarské armády neboť cesta posilám je uzavřena. Mungaji se ovšem stále daří bránit Jezeřinu a zároveň vyrovnávat tlak jižních magických profesí.Krajina na jih a na západ od Děravého jezera se mění v linii zákopů, pevnůstek, oblastí zdivočelé magie a zničených vesnic a městeček.

1999 Východní armáda definitivně vymazána. Mungaj ztrácí přístup k moři a přímý kontakt s Rondrilisem (Olabi-Kus). Flotila se stahuje k Olabi-Kusu, ovšem bez dostatečného zázemí trpí společnými útoky Maltary a jí pouze formálně podřízené Zajawy. Existuje podezření, že Rondrilisské vojenské vedení uzavřelo s Maltarou tajné separátní příměří.

2000 Teterchen nařizuje, vzhledem k převaze Maltary a novým metodám boje proti nemrtvým, celkovou militarizaci mungajské společnosti. Odnynějška musí mít každý občan vojenskou hodnost a je-li třeba, může být zapojen do boje. Zůstává ovšem stále občanem a jeho stará práva nejsou zrušena.

2003 Velký Maltarský útok devastuje většinu Jezeřiny, ovšem je zastaven na druhé linii opevnění. Západní skupina armády se zcela stahuje a posiluje obranné magické složky ve Dvou dolinách.

2004 Maltara nedokáže udržet zdevastovanou Jezeřinu a stahuje se k Černým Maltarám. Území Jezeřiny zůstává neobydlené a ani jedna z mocností nemá dost sil na to, aby jej udržela. Během následujících let tak oblast postupně zarůstá a divočí (na jihu jí dodnes říkají Randor, divočina), z východu do ní pomalu expanduje Západní hvozd (západní protože je to Ilvakolské jméno), ze západu lovecké kmeny skřetích Bajdů.

2007 Maltarská vojska procházejí Zemí mágů a překračují u ní s pomocí Herkhských zvědů hory. Opevnění na hornohradské straně Dvou dolin je prolomeno, část Hornohradska vyplundrována. Vojenský úspěch je ale krátkodobý a během měsíce se mění ve zběsilý útěk zpátky, během něhož Herkhové, přesně v duchu skřetí povahy, řadu prchajících zmasakrují.

2013 Teterchen je zavražděn maltarským kouzelnickým komandem. Nastupuje syn Vleptchern IV.

2017 Maltara rezignuje na snahu dobýt Dvě doliny silou, jižní stratégové považují stále se zlepšující systém opevnění za kovenčními i běžnými magickými prostředky neprolomitelný. Válka se redukuje na magické souboje na velkou vzdálenost, špionážní akce a šarvátky v Jezeřině.

2020 V Jezeřině poprvé zaznamenáni Bajdové. Mungajská diplomacie je ochotna jim přilepšovat výměnou za skalpy maltarských zvědů, ovšem Bajdové si podobně přilepšují na obou stranách a zůstávají krajně nedůvěryhodnými spojenci.

2023 Starý a vetchý Gersilius umírá, maltarským císařem se stává jeho vnuk Erithernes. Přes rady svých generálů se rozhoduje dokončit to, co jeho děd načal a zničit definitivně Mungaj.

2029 Erithernovy válečné přípravy dokončeny. Masivní útok na Mungaj probíhá celý letecky. Takové přípravy samozřejmě nemohly uniknout pozornosti mungajských zvědů a tak se na nebi nad Jezeřinou po deset dní odehrává doposud největší letecká bitva v dějinách kontinentu. Na maltarské straně bojují především letecké nestvůry, samostatně létající nestvůry a za vydání obrovského množství magenergie a theurgické práce vyrobené létající lodě (teoreticky efektivní, ale nesmírně drahý prostředek, krom toho vojáci v nich často propadali panice a nevolnosti), na mungajské především létající nemrtví a drobné, dobře manévrující stíhací jednotky na bázi košťat a „létajících rakví“. Ve dne se obvykle vítězství kloní na maltarskou stranu, neboť maltarští druidové jsou schopni vytvořit převážně slunečné počasí nemrtvým nevyhovující, v noci duchové a upíři čistí oblohu od Maltarců. Mungaj nakonec vítězí, ovšem utrpí značné škody bombardováním (konvenčně i například bhůty uvězněnými ve snadno rozbitných předmětech).

2035 Pokus Maltary o obsazení jižní části Jezeřiny. Vojensky úspěšný, ovšem následná kolonizace se nezdařila, kolonisté trpěli jak mungajskými záškodnickými útoky, tak i akcemi Bajdů a různých pochybných tvorů, kteří do Jezeřiny po jejím zpustnutí stáhli.

2039 Překvapivý mungajský útok ničí většinu maltarských posádek v Jezeřině.

2041 Konec aktivní války. Není sice uzavřena žádná oficiální mírová dohoda, ovšem určité diplomatické kruhy a kanály existují. Z vysoce neoficiálních jednání na různých úrovních (například Erithernes byl zřejmě vynechán) se postupně rodí současný stav:

1) Jezeřina je hraniční území, které nebude osídleno žádnou z obou stran. To vyplývá ze skutečnosti, že obě strany jsou schopny zničit případné osídlení Jezeřiny, ale nejsou schopny svoje uhájit.

2) Mungaj nebude magicky působit na území Maltary, dohled nad Mungají je hlavním úkolem Země mágů.

3) Maltara se nebude snažit dobýt Dvě doliny, protože na to nemá.

4) Vyvolávání nemrtvých je v maltarských zemích zlé, odporné a recidivující nekromanti patří na hranici.

5) V Rondrilisu vypukla revoluce se známými následky.

Tento stav není nějakým závazným ujednáním, spíše konstatováním faktů, a obě strany se stále snaží získat nad druhou navrch, ovšem likvidace té druhé už není absolutní prioritou.

Doba Císařství Dvou dolin

2070 Zhruba v této době začíná v Mungaji po napravení válečných škod dlouhé období stagnace a utužování vojenské moci. Mungaj se uzavírá do sebe a své minulosti, společnost je stále dekadentnější, stále více mungajců volí existenci v podobě nemrtvých s původní osobností i přes rizika, která to přináší. Kvete bohatý kulturní život.

2083 Vzniká sekta Nekritů, považující nemrtvost za vyšší stupeň života.

2134 Počet nemrtvých s původní osobností dosahuje 70 procent svobodného obyvatelstva. S propagací této formy existence klesá počet obyčejných nemrtvých využitelných na práci.

2168 Občanská válka zapříčiněná pokusem o schválení zákona o rozdělení populace. Podle něj by ti, kteří nevykazují potřebné výsledky v navržených testech inteligence a různých dovedností, které by měly uzavírat školní výuku, měli být zbaveni možnosti nechat se po smrti oživit s původní osobností a jejich těla by byla oživena jako služební nemrtví. Pro je většina Nekritů, proti strana zastupovaná Bašem.Válka neprobíhá otevřeně, ovšem stoupenci obou stran se navzájem likvidují různými zákeřnými metodami v takovém množství, že se nedá mluvit o akcích několika teroristických skupinek.

2173 Občanská válka končí vítězstvím Bašovy strany, slábnoucí ekonomika si vynucuje schválení zákonů o daňovém a občanském (živý=2 hlasy, nemrtvý=1) znevýhodnění nemrtvých s původní osobností. Probíhají též dílčí reformy v oblastech organizace státu, přesměrovávající větší podíl moci ve Hlavním sněmu k Bašovi. Následujících 160 let je poměrně klidných a v politické oblasti nedochází mimo běžných žabomyších válek k výraznějším změnám. Boje s Maltarou na neviditelných polích výzkumu, špionáže a diplomacie samozřejmě pokračují s obvyklou intenzitou.

2333 Vojenská výprava části maltarské šlechty proti Mungaji. Obranné systémy v Jezeřině a na jejích hranicích fungují spolehlivě, výprava je, mimo jiné i jejímu převážně nekouzelnickému charakteru rozprášena na hranicích Mungaje a Jezeřiny.

2344 Arcikrostoran I., nejslavnější Maltarský císař nastupuje na trůn. Od tohoto okamžiku se později začal počítat nový maltarský letopočet. Silný rozvoj celé Maltary. Zaobírá se likvidací Mungaje, později ovšem dochází k názoru, že současný stav je nerozhodný a bude nejprve nutné, aby Maltara Mungaj předstihla ve výzkumu a obecném rozvoji. Maltarští stratégové a mágové určují nutnou dobu rozvoje na zhruba 200 let.

2388 Arcikrostoran I. umírá.

2389 Spory o nástupnictví mezi Arcikrostoranovými syny Signusem a Bathulleriem ústí do rozkolu mezi maltarskou šlechtou a občanské války. Mungajská tajná služba selhává při plánu rozeštvat Zemi mágů natolik, aby konflikt propukl i zde. V nastávajících letech chaosu ovšem proniká do Maltary řada mungajských špehů a začínají si budovat pozice.

2392 Gnöllerk, maltarský kouzelník, který propadl temným silám v touze pomstít svou rodinu, zabitou žoldáky, ničí blíže neurčitelnou mimomagií velkou část Signusova teritoria, úrodný Zaizor. Signusovo zázemí rázem nestačí k údržbě doposud spíše vítězící armády. Podobná vysoce ničivá magie byla a doposud je v Mungaji zkoumána, ale bez větších úspěchů – charakter mimomagie vylučuje její přímé ovládání. Mezi mungajskými kouzelníky se spekuluje, zda Gnöllerkovi někdo z Mungaje alespoň nepomohl, neboť zničení velké části jihu Maltary by bylo užitečné při případné invazi ze severu, kdy by nebylo část maltarské armády odkud podporovat. Podle posledních výzkumů se ale zdá, že Gnöllerk došel ke svému cíli sám s asistencí sil II. nebo III. řádu, nejspíše Pekla či Temnoty. Bathullerius umírá na zástavu srdce v okamžiku, kdy se dozvěděl o zničení Zaizoru. Na jeho místo nastupuje generál Kärion, vzdálený potomek vedlejší větve císařského rodu a prohlašuje se císařem Maltarským.

2393 Maltarská občanská válka končí všeobecným vyčerpáním. Na severu se stabilizuje Signova Jórská říše, zahrnující i království na východním pobřeží, která Signa podporovala a nyní si za to vymohla volnější status. Na jihu zůstává troska Maltarské říše s bývalým hlavním městem Zamoctadolem, rozdělená napůl Zaizorskou pouští. Celá západní třetina říše se rozpadá na středně velké až drobné státy, často pod vládou bývalých žoldáckých velitelů. Maltarské organizace druidů a kouzelníků zůstávají bohužel jednotné.

Doba mungajského lidu

2476 Poslední Baš Dchelitchet stárne a nemá potomky. Téměř 2500 let trvající vláda dynastie Bašů se chýlí ke konci. Na oslavu svých 80 narozenin dává Dchelitchet svolat obrovské shromáždění a vystupuje před téměř třetinou veškeré mungajské populace. Jeho slova se od té doby učí všichni malí Mungajci nazpaměť.

„Synové a dcery Dvou dolin!

jsem již starý muž, ale má mysl je stále bystrá. Vím, že se moje roky chýlí ke konci a že už nikdy nezplodím syna ani dceru. Vím také, že mnozí z vás propadají chmurným myšlenkám a strachují se o osud naší drahé země poté, co můj rod vymře.

K tomu ale není důvod. Můj rod nevymře.

Můj rod jste VY. Neboť náš původ je společný už od dávných časů a neboť mí předkové měli mimo nástupců trůnu i řadu jiných dětí, jejichž krev nyní koluje ve vašich žilách. Věřili také, že vláda přechází na syna přesně v okamžiku otcovy smrti a proto měl být budoucí baš co nejblíže u lůžka umírajícího. To je i důvod, proč jsem si vás nechal svolat. Já nyní zemřu. Vy žijete dál. A v každém z vás je část mne.“

Pak si Baš Dchelitchet podřezal žíly na rukou a nechal svou krev prýštit na dole stojící dav. Bašovství zaniklo, Mungaj žije dál. Od té doby nosí každý Mungajec, ženy i muži, knír různé velikosti, jenž byl předtím vyhrazen jako odznak Bašů pouze vládcům země.

2546 Zajawa obsazuje Olabi-Kus.

4) Sociální uspořádání

Mungajská společnost je rozdělena do kruhů, rozmanitých skupin se svou hiearchickou hodnotou. Pokud se ve vyšším kruhu uvolní místo, kruhy nižší pod ním zvolí ze svého středu nástupce. Každý kruh též může na základě hlasování přijmout dalšího člena z jiného kruhu stejné úrovně nebo bez kruhové příslušnosti, ovšem nižší kruhy musí tuto volbu schválit. Každý mungajec je členem tří následujících typů kruhů a funkce v jednom je nezávislá na výšce funkce v ostatních dvou. Jeden člověk nemůže být současně aktivním členem armádního nebo civilního kruhu, hodnost v druhém kruhu mu ovšem zůstává. Nižší kruh by měl být poslušný vyššího kruhu, ale může se vzepřít a spor soudí kruh nadřazený oboum zúčastněným kruhům, ale, je-li to možné, mimo tuto posloupnost. (např.spor občanů s místním úřednictvem vesnice A neřeší starosta vesnice A, ale starosta náhodně vybrané vesnice B).

Řád kruhu,úroveň Civilní Armáda Odborné profese (cechy,školy)

1 36 Čestní občané Metastratégové Moudří

2 34-35 Vysoká rada Stratégové Vysoká rada umění

3 31-33 Vládní kruh Hlavní štáb Kontinentální rada umění

4 26-30 Vládní úředníci Generálové Státní rada umění

5 22-25 Zemští správci Plukovníci Zemská rada umění

6 17-21 Zemští úředníci Kapitáni Mistři

7 11-16 Krajští správci Rotmistři Experti

8 6-10 Starostové Setníci Pokročilí

9 2-5 Místní úředníci Desátníci Zaučení

10 0-1 Občané Vojíni Učni

0 nejnižší chudina, vyvrženci a podobně. Nejsou uznáváni za kruh

5) Kulturně specifické pojmy

Brukkf – drobný déšť, mrholení

Burph – Populární hrdina nevážné literatury a lidových (někdy až vulgárních) příběhů. Imbecilní mladší bratr Koriha Mocného (historicky nedoložený).

Dleptria – déšť, který přichází v čele bouřky, slejvák

Ferov – mlha natolik vlhká, že ji lze srovnat se řidším deštěm, oblak, plazící se po zemi

Hebb – déšť se sněhem

Hymna – Mungaj je jedním z mála států, který má hymnu. Byla složena roku 2477, zpívá se na nápěv lidové písně „Má milá má svýho ghůla,/ její táta jí ho dal/, by mé milé krásu těla/ před mou touhou ohlídal.“

Kdo to žije pod ferovy,

na horách i v údolích,

kdo odolá mečům zloby,

ba i kouzlům nehodných?

Bijí modré, černé blesky,

zákeřný druid nedá klid,

však nepřátel plány všecky,

překazí mungajský lid.

Části jsme bašova těla,

zní všech svorných kruhů hlas,

ještě Mungaj nezemřela,

a i kdyby, vstane zas.

Kcheltt – stabilní středně silný déšť při mraky plně pokryté obloze

Knír – Knír byl po dlouhou dobu odznakem moci Bašů, Bašovny nosily zdobené náretnice. Zatímco knír nebylo povoleno nosit ostatním lidem, náretnice, byť menší a chudší, se staly trvalou součástí ženské módy. V současnosti nosí knír všichni muži, což má vyjadřovat, že v každém z nich je Baš, ženské náretnice se podstatně přiblížily k podobě mužského kníru (ubylo kovu a drahého kamení, přibylo chlupů).

Korih Mocný – Hlavní postava Eposu o kovotepcích, nejstarší mungajské literární památky, v ústní tradici přechovávané z dob před Prahem ticha. Jeho největším skutkem bylo zabití obrovské nestvůry Di Khaww, která terorizovala nebe i zemi, když ji podřízl, sedě za letu v záhybech kůže na jejím krku. Krev obludy se vsákla do země a vzniklo z ní železo. Barbaři mají podobného hrdinu, který je Korihovou slabou a trapnou nápodobou.

Muchta – prudký déšť, který ovšem není součástí bouřky

Mungajský ovčák – Rasa psa s vynikajícími vlastnostmi, byť poněkud ošklivá. Mungajský ovčák je velký zhruba jako obyčejný vlk, má velice krátkou hrubou srst a silnou vrstvu podkožního tuku, pod níž se ovšem skrývají silné svaly. Bývá cvičen jako společník hraničáře, bojový nebo ovčácký pes. Nejlepšími mungajskými ovčáky, určenými pro hledání živých zločinců i volných nemrtvých, disponují chovné stanice Stráže.

Nemrtví – Využívání nemrtvých je v Mungaji zcela běžné, nemrtví s kostní duší zastávají naprostou většinu podřadných a jednodušších povolání. Každou skupinu nemrtvých obvykle spravuje a pronajímá jeden k ní příslušící specializovaný nekromancer, pokud někdo chce využívat určitého nemrtvého po delší dobu, může jej odkoupit a nechat si vyrobit fixační předmět, který dodává nemrtvému magenergii potřebnou k jeho kontrole. Fixační předměty vyrábí alchymista a přijdou podstatně dráž než pronájem. Třetí cestou, jak získat nemrtvého je oživit si ho vlastnoručně. Školení základů nekromancie se dá přirovnat k získání řidičského průkazu v našem světě, jeho absolventi jsou schopni vytvořit maximálně ghůla a potřebují k jeho oživení řadu dalších „přísad“ – rituál je komplikovanější než u studovaných kouzelníků. Taková nekromancerská rychlokvaška také dokáźe kontrolovat vždy jen jednoho nemrtvého. Nemrtví s pouze kostní duší jsou považováni za věci, které nemají spojitost s osobností zemřelého. Každý nemrtvý musí mít při oživení vytvořenou „pojistku“, dodatečnou část Oživ neživého, která jej zlikviduje, pokud se vymkne kontrole. Nekromant-specialista nemrtvého bez pojistky vždy pozná a tento musí být okamžitě zlikvidován a jeho majitel musí zaplatit značnou pokutu.

Nemrtví bývají využíváni obvykle takto: kostlivec – běžná pracovní síla a pomoc v domácnosti

zombie – zřídka, hlídači a pěchota

ghůl – velice často, sluhové, lepší dělníci, desátníci

nemrtvých jednotek

duch – zřídka, armáda, kriminální struktury

přízrak – zřídka, armáda

mumie – armáda

fext – náročné a nebezpečné, ale intelektuálně náročné

práce, speciální armádní mise, služebnictvo u

bohatších lidí, oživování s původní osobností

spektra – intelektuálně náročné práce, správa a hlídání

nemovitostí, velení většímu počtu nemrtvých,

kvalitní služebnictvo, oživování s původní

osobností

upír – elitní armádní jednotky, oživování s původní

osobností, špionáź

masák – zřídka armáda, stráž

stín – armáda, stráž

Pohřbívání – Prakticky neexistuje. V okamžiku smrti opouští tělo dědičná a astrální duše a na těle, ve kterém zůstává duše kostní, s rozkladem splývající s obecnou živou silou přírody, nezáleží. Mrtvá těla, především bývalí nepoužitelní nemrtví, bývají po zpracování ghůly využívána především jako hnojivo v zemědělství. Věří se, že rozplývající se kostní duše, posílí obdobnou duši plodin. Každý dům ovšem mívá jednu místnost vyhrazenou kultu předků, ve které bývají obvykle jejich obrazy, nebo jiné památeční věci.

Rist – 1) šaty obecně

2) šaty a k nim příslušící souprava vybavení pro delší pobyt mimo dům. Běžný rist se obvykle skládá z ponča s kápí, přetvořitelného v jednoduchý stan, pevných impregnovaných bot, nepromokavé haleny a kalhot s vložkami z ovčí vlny a vesty s řadou kapes. Armádní a hraničářské risty jsou mnohem dokonalejší a skládají se z více užitečných součástí.

Sfacht – Populární nápoj. Nejlépe jej lze popsat jako vysoce kalorické husté slabě alkoholické horké pivo vyráběné doma z odolné horské odrůdy chmele, který se obvykle pěstuje přímo na venkovních zdech domů. Konzumuje se často.

Skavilové – Božstva barbarů z Plání, jejichž kult je rozšířený po celém severu a kdysi byli uctíváni i v Mungaji. Skavilové jsou tito:

Angor – Vodní duch, správce brodů, stvořitel moře a deště.

Pán věštců a kouzelníků. Bývá popisován jako vysoký muž s prutem. Svatyně má především u Barbarského zálivu a Bílého jezera.

Fangog – Náčelník Skavilů, bůh života a boje. Jeho

atributy jsou jedno oko uprostřed čela a meč osudu. Na východě plání mu bývá připisována i Kovadlina Skavilů.

Frösir – Pán koní a zvěře vůbec. Na zápdě Misgurův kůň, na východě samostatné božstvo s kopyty a koňským ocasem. Hlavní bůh kentaurů.

Gorn – Obří kamenný drak, pán hor a bouře, otec Uncalgar a Pargonca. Podle některých je jeho spící tělo Horami Skavilů, podle jiných pouze spí pod jejich nejvyšší horou Kzarliboz. Hlavní svatyně má na tupohlavých skalách v Ostnu a pod Kzarlibozem.

Imper – Tvůrce práva a vykonavatel spravedlnosti (včetně pomsty). Hlavní svatyně na pahorcích u pramene řeky, která protéká kolem Sajpu. Má tři oči a jednu nosní dírku.

Khurda – Žena Gorna, patronka mateřství, plodnosti a žen obecně. Svatyně má především na tupohlavých skalách. Stará vyvinutá a fyzicky zdatná žena s bílými vlasy. Nosí prázdný vak na dítě, ve kterém prý jsou v bezpečí schované duše všech barbarských dětí předtím, než se stanou dospělými.

Kramos – Noční křídlo, stín pod ohněma pán smrti. Zjevuje se jako černý býk. Hlvaní svatyni má na Tupohlavých skalách.

Misgur – Pán orlů, vzduchu a mrazu. Vystupuje jako orel nebo jezdec na koni Frösiru. Má hlavní svatyně na Ostrých skalách a při zálivu Kirna na východním okraji Plání.

Pargonc – Syn Gorna. Patron poutníků a mladých mužů. Záletný, údajný otec mnoha hrdinů. Nejnespolehlivější, ale i nejzábavnější ze Skavilů.

Uncalgar – Dcera Gornova, bohyně lásky, dospívání a kupodivu panen. Velmi krásná barbarka. Její svatyně slouží především jako seznamovací místa pro mladé barbary.

Zarelor – Bůh ohně a zbraní, nejvyšší kovář. Podsaditý lysý muž s Kovadlinou Skavilů. Uctíván v Zrelu a na východě Plání.

Stráž – specializované armádní kruhy zaměřené na policejní práci.

Svátky – jarní rovnodennost – svátky plodnosti, mrtvoly rozhazovány do polí, mládež vyráží na týden mimo

vesnice a věnuje se rozličným nepravostem

letní slunovrat – svátky prvního sfachtu, pije se nejranější nedozrálý sfacht, prakticky zaměnitelné

s Oktoberfestem

podzimní rovnodennost – konec sklizně obilí, začátek Doby brambor, maškarní průvody původně

zřejmě silně rituálního významu, v současnosti transformované na

lidovou veselici, pořádají se divadelní soutěže

zimní slunovrat – svátek předků, rodiny na ně vzpomínají v místnosti vyhrazené předkům. Do

půlnoci se drží půst, následuje žranice, které se občas brzy k ránu účastní prý i

astrální duše zemřelých a z jejich projevů jde věštit, jaký bude následující rok. V

tento den není povoleno provozovat jakoukoli theurgii, aby nebyly rušeny.

5.2. – Den smutku, po celý den je nutno vyvarovat se projevů radosti

15.5. - Den mungajského lidu, oslava smrti posledního Baše. Rozsáhlá armádní cvičení a

přehlídky, obvykle se udílí amnestie méně důležitým jižním zajatcům (dobrodruhové

cestující na vlastní pěst, obvykle za tímto účelem lapení v Jezeřině), důležitější se

popravují

4.11. – Den Bašovství, slaví se vyvraždění nepřejících šamanů. V Hlavě se pořádá rozsáhlá

hudební soutěž písní opěvujících mungajskou historii, v minulosti pořádal v tuto dobu Baš

hostinu, na které mu zástupci magických profesí slibovali symbolicky věrnost na příští rok.

V současnosti slibují věrnost zbytku lidu, bohužel bez hostiny.

Šarí – obdoba Kchelttu pokud neprší na celé rozloze viditelného nebe

Trich – řídký déšť s velkými kapkami

Wim – slabý krátkodobý déšť za jinak slunečného dne

Ziha – Lehce halucinogenní nápoj. Narozdíl od sfachtu se pije studený a jen při vzácnějších příležitostech. Vyrábí se z několika druhů hub, rozlišuje se asi 120 ušlechtilých receptur. Výrobce zihy se nachází v každé větší obci.